KV-2

Mikuláš Hampl

 

Jeden ze Stalinových triumfů – Němci téměř neporazitelný a schopný tříštit finské železobetonové pevnosti stejně dobře, jako širokou škálu tanků. To vše si může připsat jediný tank – monstrózní Kliment Vorošilov Model 2, neboli KV-2.

Verze: KV-2 Mod. 1940 KV-2 Mod. 1940
Typ: Těžký tank Těžký tank
Posádka: 6 (velitel, střelec, 2 nabíječi, řidič, radista)
Délka: 7,02 m 6,95 m
Šířka: 3,32 m 3,32 m
Výška: 3,45 m 3,25 m
Hmotnost: 54 t 52 t
Pohon a výkon: 12-válcový diesel V-2K, 600 koní
Maximální rychlost: 32 km/h 35 km/h
Dojezd: Silnice: 250 km
Terén: 140 km
Pancéřování: Trup: 40-75 mm
Věž: 60-75 mm
Výzbroj: Primární: 152 mm houfnice M-10T Mod. 1938/1940
Sekundární: 3 ⨯ 7,62 mm kulomet DT

 

Tank KV-2 na východní frontě

Počátky

Počátky linie KV se dají vystopovat do roku 1938, kdy se Rudá Armáda rozhodla nahradit zastaralý pětivěžový těžký tank T-35, jehož neohrabanost vysoce překonávala jeho palebnou sílu. Dvě sovětské konstruktérské kanceláře tedy začaly souběžně vyvíjet dva prototypy nového nástupce. Kancelář Ž. J. Kotina vyvíjela svůj SMK, zatímco S. A. Ginzburg vyvíjel se svou kanceláří typ T-100. Nové tanky měly původně mít věže tři, ovšem Stalinovi se zamlouval koncept jedné věže a tedy větší mobility za cenu menší zbytečné palebné síly.

Zastaralý pětivěžový tank T-35

KV-1 ze kterého „dvojka“ vychází, byla vyvinuta jako průlomový tank, schopný držet nepřítele svým jediným kanonem pod tlakem a zároveň díky svému silnému pancíři odolat přicházející palbě. KV-1 byl pro sovětské velitele ale poměrně neočekávaný propadák, jelikož nabízel srovnatelnou palebnou sílu se slavnou T-34, která byla navíc mnohem mobilnější. A co tehdy Sověti potřebovali nebylo horší „téčko“, ale silně pancéřovaný obrněnec schopný obrovskou houfnicí drtit nepřátelská palebná postavení. Když tedy vznikl projekt Kliment Vorošilov Model 2, nízká pohyblivost nebyla na škodu – druhý rychlý tank nebyl zapotřebí.

Trup

Trup tanku byl takřka totožný s tím na KV-1. Podvozek tvořilo na každé straně šest zdvojených pojezdových kol. Ta byla celokovová a byla odlehčena prolisy a otvory, s tím, že každé bylo zavěšeno a odpruženo samostatně, pomocí torzní tyče. Vpředu se nacházelo loukoťové kolo napínací a vzadu soustavu uzavíralo ozubené kolo hnací. Pás široký 70 cm seshora podepíraly na každé straně tři podpůrné kladky. Přední část trupu tvořily dvě pancéřové desky, spodní o síle 75mm a horní 40 mm. Kvůli silnému sklonění horní desky (63°) byla však efektivní tloušťka pancíře daleko větší. Například z přímého směru se pohybovala nejméně okolo 70 mm a to i v nejslabší části. Za horní deskou vystupovala přední stěna kabiny, silná opět 75 mm. Uprostřed se v ní nacházel průzor řidiče, napravo od něj byl instalován reflektor. Stropní deska byla před věží silná 40 mm, za ní a nad motorovým prostorem už jen 30. V její levé přední části se nacházel řidičův průlez. Záď tanku tvořily dvě zaoblené desky, horní 40 mm a spodní 75 mm. Pohon stroje zajišťoval dvanáctiválcový dieselový motor V-2K o výkonu 600 koní. Převodovka řadila pět stupňů pro jízdu vpřed a jeden pro couvání.

Věž

Vývoj charakteristické věže měla na starost slavná konstruktérská kancelář Ž. J. Kotina. Na rozdíl od trupu měla věž jen pramálo společného s tou na KV-1. Vysoká čelní stěna, tlustá 75 mm byla mírně zkosená a pomocí velkých šroubů na ni byl upevněn masivní kryt obludné houfnice. Napravo od něj se nacházela střílna věžového kulometu DT ráže 7,62 mm a nalevo se nacházel mono-okulární zaměřovač děla. Boční stěny tlusté 60 mm se vpředu rozšiřovaly a vzadu zase zužovaly. Nahoře v nich byly pozorovací štěrbiny, dole otvory pro palbu z ručních zbraní. Navíc na nich byly navařeny stupínky. Zadní stěna, silná taktéž 60 mm, stále mimo horizont penetrace mnoha kanonů, byla svařená ze dvou plátů a byla v ní dvířka pro nakládání rozměrných 152 mm nábojnic do hlavní zbraně tanku. Vedle nich, po každé straně byly další dvě střílny. Strop byl kryt ocelí o síle 20 mm. V jeho přední, i zadní části se nacházelo po dvou periskopech. Aby se posádka do tanku dostala, musela prolézt přes kruhový průlez v levé části stropu. Kvůli rozměrům nábojů byli ve věži mimo velitele umístěni také dva nabíječi. Věž by se dala nazývat právě kvůli své velké výšce jak největší výhodou, tak nevýhodou KV-2.

Zbraň

Kvůli určení tanku, tedy k ničení bunkrů a opevnění byla jako primární zbraň od počátku zamýšlena houfnice velké ráže. Byla vybrána nejmodernější dostupná zbraň, monstrózní 152 3 mm houfnice M-10T Mod. 1938 / 1940 s délkou hlavně pouhých 10 ráží, tedy asi půl metru. Zkušený střelec s dobrým nabíječem byli schopni na cíl dopravit i 3 náboje o hmotnosti 40 až 51 kg za minutu. Tanky nejčastěji vozily munici tříštivotrhavou, ale také protibetonovou, protipěchotní, nebo i protitankovou. V žádném případě však KV-2 nebyla navržena pro ničení tanků, jak si někteří myslí.

Při zkouškách stroje se kvůli velké výšce tanku a síle zbraně konstruktéři dokonce obávali, že se stroj při velkému zpětnému rázu po výstřelu převrátí. Nic takového se však naštěstí pro KV-2 nestalo a prokázalo se, že je dostatečně stabilní platformou, jelikož se údajně pouze zachvěla.

Nová věž

V září téhož roku (1940) byla vyvinuta nová věž, jednodušší jak na výrobu, tak na údržbu. Tloušťka stěn se nezměnila, ale všechny nyní byly kolmé. Boční zalomení bylo pozvolné, takže tvořilo zakulacení, místo hrany. Naproti tomu byla nová zadní deska z jednoho plátu oceli, takže se zde hrana zcela zmizela a umožnila tak snazší umístění dalšího věžového kulometu DT, hned vedle dvířek pro nakládání munice. Na střechu věže byla přidána soustava ventilátorů větrání kabiny. Nová věž byla celkově nižší, než ta stará a tank tak představoval nepatrně menší cíl pro Německé kanony. Věž nově odlišovala modely tanku 1940 a 1941.

V pozadí model starší verze věžr, v popředí novější

Nasazení

22. června však byl Sovětský svaz napaden nacistickým Německem a karty se pro KV-2 obrátily. Pomalý tank schopný prorážet nepřátelské linie nebyl pro obranu proti německému Blitzkriegu určený, takže bylo na rozlehlých východoevropských pláních možno vidět tyto pancéřové obry opuštěné jejich posádkami v důsledku poruch, nebo nedostatku paliva. Přesto však několikrát v boji proti Němcům zazářily. Například u Litevské vesničky Raisinaie zvládl jediný nepojízdný stroj Kv-1 držet celou německou bojovou skupinu dva dny v šachu. Sám Adolf Hitler později prohlásil, že kdyby věděl, jak kvalitními tanky SSSR disponuje, nikdy by nezaútočil. Pravdivost tohoto tvrzení je ovšem značně diskutabilní. Němci sami s oblibou používali přeznačené stoje (Sturm) Panzerkampfwagen KV-II 754 (r).

Ukořistěný německý KV-II 754 (r)

Ukončení výroby

Tanků KV-2 bylo celkem vyrobeno pouze 334 exemplářů, což je na poměry sovětské masové výroby velmi málo. Po přesunutí továren za Ural (kvůli postupu Němců až k Moskvě), v roce 1941 byla výroba kompletně zastaven. Hlavním důvodem byl fakt, že za daných okolností bylo třeba spíše bez potíží překonávat velké vzdálenosti s masami levných tanků, což těžkopádná KV-2 nenabízela. Svého posledního velkého nasazení se dočkala až při dobývání Berlína v roce 1945. Tehdy mohla naposledy zjevit své schopnosti při srovnávání se zemí všeho, co se jí v závěrečné fázi války mohlo postavit do cesty – od lidí, přes tanky, až po komplexy budov. Ze služby byla stažena po skončení války, ještě roku 1945.

Přeživší KV-2 v muzeu ozbrojených složek v Moskvě

Verze

  • KV-2 Mod. 1940 – standartní sériová verze
  • KV-2 Mod. 1941 – verze s novou věží
  • SU-152 – samohybné dělo
Samohybné dělo SU-152 odvozené z podvozku KV

 

Citace zde!

Top