Pzkpfw III

Mikuláš Hampl

 

Typ: Střední tank (PzKpfw III M)
Posádka: 5 (velitel, střelec, nabíječ, radista, řidič)
Délka: 5,56 m
Šířka: 2,90 m
Výška: 2,50 m
Hmotnost: 23 t
Maximální rychlost: Silnice: 40 km/h
Terén: 20 km/h
Dojezd: 155 km
Pancéřování: Trup + věž: okolo 14,5-70 mm
Výzbroj: Primární: 50 mm kanon KwK 38 L/42
Sekundární: 2 ⨯ 7,92 kulomet MG 34

Již po nástupu NSDAP k moci se začalo vážně uvažovat o porušování Versaillské smlouvy v podobě výroby tanků a obrněných vozidel a jejich hromadném nasazení v boji. Dosavadní lehké tanky PzKpfw I a PzKpfw II byly původně myšleny pouze jako cvičné, či podpůrné tanky a s jejich hromadným bojovým využitím se nepočítalo. Proto měly být sestrojeny těžší, bitevní tanky – PzKpfw III a IV. „Trojka“ byla plánována, jako hlavní bojový tank určený k boji s nepřátelskou obrněnou techniikou a „Čtyřka“ měla sloužit, jako těžký podpůrný tank. Tanková rota se potom měla skládat ze tří rot vyzbrojených lehčími a jedné roty vyzbrojenými těžšími ze dvou typů plánovaných tanků. Bezkonkurenčně největším zastáncem tankové strategie byl Heinz Wilhelm Guderian, který se během druhé světové války proslavil právě ve velení tankových praporů. Sériová výroby tanků PzKpfw III měla být zahájena až roku 1942, ale vzhledem k jinému vývoji situace vyjížděly z výrobních linek tanky tohoto typu již od konce třicátých let.

Samotný vývoj tohoto typu začal v roce 1933, kdy zadal Waffenamt (zbrojní úřad) propozice k projektu středního tanku pro pětičlennou posádku, o celkové hmotnosti do 15 tun. Požadovaná maximální rychlost byla okolo 40km/h a posádku mělo tvořit 5 mužů – velitel se střelcem a jeho nabíječem ve věži a řidič s radistou v přední části trupu. Tyto propozice předal Waffenamt firmám Daimler-Benz (sídlo v Berlin-Marienfalde), MAN (Norimberg), Krupp (Essen) a Rheinmentall-Borsig (Berlín). Vývoj probíhal pod označením ZW – Zugführer Wagen (vozidlo velitele čety). Tank měl být vyzbrojen mimo dvou podpůrných kulometů MG 34 také kanonem ráže 37, nebo 50mm. Právě o něj se vedl spor. Waffenamt prosazoval kanon menší ráže, vojenský inspektorát požadoval užití kanonu větší ráže. Nakonec byl i kvůli praktičnosti vybrán „sedmatřiceti-milimetrák“ (podobné dělo - KwK 35/36 L/45 bylo již pěchotou používáno, takže nebylo nutné používat speciální munici, údržbu...). Waffenamt však vyhověl inspektorátu v požadavku na možnost umístit do věže místo klasickéh děla také alternatiní kanon ráže 50mm. Hmotnostní limit se však ukázal, jako neudržitelný, a tak byl zvýšen na 24 tun. Do záběrečného testování postoupily jen prototypy firem Daimler-Benz a Krupp. Samotné testování proběhlo na testovacích polygonech v Ulmu a Kummersdorfu, na přelomu let 1936 a 1937.

Prototyp firmy Krupp označovaný MKA měl podvozek složený ze šesti plných pojezdových kol, loukoťového kola napínacího a také perforovaného kola hnacího. Otočná věž byla umístěna uprostřed trupu, na ní bylo instalováno jak proslulé dělo ráže 37, tak doplňkový kulomet MG 34 (Machine Gewehr)ráže 7,92mm.

Přesto všechno ale ze soutěže vyšel, jako absolutní vítěz konkurenční prototyp firmy Daimler-Benz, jehož hlavním trumfem byla jednoduchost, a tím pádem i snadná údržba. Výsledným sériovým strojem se pak stal PzKpfw III s kódovým označením SdKfz 141. Konkurenční prototyp dosloužil neznámokde, pravděpodobně, jako školní vozidlo. Posloužil však, jako základ při stavbě PzKpfw IV.

Podvozek vítězného prototypu a potažmo i sériového stroje byl velmi podobný podvozku prototypu firmy Krupp: 6 pojezdových kol po obvodu obehnaných gumovou obručí a pás seshora dosedal na dvě podpůrné kladky. Hnací i napínací kolo však bylo situováno nad úroveň tanku. Trup byl svařen a snýtován z pancéřových desek o síle 14,5mm. Pouze dno vany bylo slabší, a to konkrétně 5mm. Průlezy řidiče a radisty se nalézaly v rovné ploše na přídi tanku a byly uzavřeny dvojdílnými poklopy. Ostatní členové posádky sídlili ve věži (velitel, střelec a jeho nabíječ). Za již zmíněnou plošinou se nacházela nástavba, v jejíž levé části se nacházel řidičův odklopný průzor a v části pravé byl potom zabudován korbový kulomet MG 34. V bočních stěnách věže byly průlezy pro střelce a nabíječe. V zadní části se nacházela velitelská kupole s osmi simetricky umístěnými průzory pro velitele tanku. Síla pancéřování věže tanku činila taktéž 14,5mm, kromě stropu, jehož pancéřování bylo tlusté 10mm. Čelo věže neslo hlavní zbraň – kanon KwK 36 L/45 ráže 37mm, sdélkou hlavně 45 ráží a po jeho pravé straně byl umístěn pomocný kulomet, opět MG 34. Celková zásoba munice „na palubě“ činila 120 nábojů pro kanon a 4425 kusů pro kulomet.

Sériová výroba PzKpfw III Ausf. A se rozběhla na přelomu let 1936/7 a do května bylo vyrobeno 10 strojů (některé prameny uvádějí 15). Z nich bylo pouze 8 vyzbrojeno a přiřazeno k 1., 2. a 3. tankové divizi a účastnilo se útoku na Polsko a zabrání Sudet. Na jaře téhož roku se přešlo na standard Ausf. B, jehož bylo vyrobeno pouhých 15 kusů, které se stihly zapojit do vojenské kampaně proti Polsku. Po jejím skončení bylo 5 Ausf. B předěláno na stihač tanků StuG III (Sturmgeschutz III). V červnu 1937 přišla další série - Ausf. C, kterých bylo do začátku následujícího roku vyrobeno opět 15 a bojovaly taktéž v Polsku. Na začátku roku 1938 se objevila nová výrobní řada, Ausf. D, která v roce 1939 dosáhla počtu 55 strojů. Tento typ „Panzerů“ se účastnil bojů v Posku i Norsku a pár ještě ve Finsku. Dále E až O, více v seznamu verzí.

Verze:

  • Ausf. A – první sériová verze, vyrobeno 10/15 kusů
  • Ausf. B – 8 pojezdových kol, tím pádem vyšší rychlost a nosnost, vyrobeno 15 kusů
  • Ausf. C lepší odpružení kol, vyrobeno 15 kusů
  • Ausf. D – větší palivová nádrž, silnější pancéřování, vyrobeno 55 kusů
  • Ausf. E – první hromadně vyráběná verze, upravené pojezdové ústrojí, 6 pojezdových kol, část tanků přezbrojena 50mm kanony, vyrobeno téměř 100 kusů
  • Ausf. F – kanon ráže 50mm, později i prodloužená hlaveň s délkou 60 ráží, vyrobeno 435 kusů
  • Ausf. G – pouze drobná vylepšení, objednáno 800, vyrobeno 600 kusů
  • Ausf. H – zesílen pancíř, rozšířeny pásy, místo 10-ti stupňové 6-ti stupňová převodovka, upravená konstrukce věže, vyrobeno 310 kusů
  • Ausf. J – dále zesílený pancíř, vyrobeno 2500 kusů
  • Ausf. L – další zesílení pancíře, vyrobeno 700 kusů
  • Ausf. M – montovány přídavné pancéřové desky, vyrobeno 1000 podvozků, skompletovaných 250 tanků, zbytek přestavěn na samohybná děla s kanonem ráže 75mm
  • Ausf. N – kanon KwK 37 L/24 ráže 75mm, vyrobeno 660 kusů
  • Ausf. O – existence této verze je nepodložená

Odvozené veze:

  • Flammpanzer III – plamenometný tank na podvozku PzKpfw Ausf. M, 100 přestavěných kusů
  • StuG III – zdařilé samohybné dělo ráže 75mm na podvozku PzKpfw A až E, během celé války bylo vyrobeno 860 kusů
  • StuG 40 – samohybné dělo ráže 75mm na podvozku PzKpfw F a G, zesíleno pancéřování, vyrobeno 8600 kusů
  • StuH 42 – samohybné dělo s houfnicí StuH 42 L/28 ráže 105mm, během celé války bylo vyrobeno 1200 kusů
  • Sturminfanteriegeschütz 33 – StuG III osazené těžkými pěchotními děly sIG 33 L/12 ráže 150mm, vyrobeno 25 kusů
  • PzBfWg III – velitelský tank, pokročilé radiostanice, modifikováno 200 tanků
  • Tauchpanzer III – obojživelné vozidlo stavěné v souvislosti s přípravami na vylodění v Anglii, byly využity při překonávání vodních toků při operaci Barbarossa, vyrobeno 170 kusů
  • PzBeobWg III – dělostřelecký pozorovací tank, dělo nahradia maketa, dodané radiostanice, upraveno 250 kusů
  • Bergepanzer III – v překladu „Horský tank III“ vyprošťovací vozidlo, vyrobeno 180 kusů
  • Panzerjäger III/IV Nashorn (Hornisse) – stihač tanků s kanonem KwK 43 L/71 ráže 88mm (stejný, jaký má Tiger), vyrobeno 490 kusů
  • Schwere Panzerhaubitze III/IV Hummel – samohybná těžká houfnice sFH 18/1 L/30, vyrobeno 700 kusů, znich bylo 150 přestavěno na muniční vozy
  • Minenraumpanzer III – ženijní tank určení k odstraňování min
Sériový PzKpfw III Ausf. DTěžká samohybná houfnice Hummel (čmelák)
Top